Vím, co si myslíte. Investování a Bartošová? To se už všichni definitivně zbláznili? Mám se bát otevírat konzervy? Smutný příběh středněproudé zpěvačky má však více dimenzí. Mnozí z její smrti obviňují bulvární média, mnozí její partnery, někteří i tento stát. Málokdo však vidí, že se stala obětí byznysového systému, který vědomě spoluvytvářela.
Předem bych chtěl prohlásit, že nejsem a nebyl jsem fanouškem Bartošové. Její hudba i texty mě nebaví, považuji je za velmi plytké a nezajímavé, ale lidsky je mi jí samozřejmě líto. Věřím, že příběh jejího vzestupu a pádu může být pro všechny z nás poučný.
Dlouho jsem neslyšel větší nesmysl, než který vyřkla moderátorka TV Nova. Prý za úpadkem její kariéry stály částečně i její skandály v médiích. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale kdyby se v bulvárních médiích neobjevovala, tak po ní už před pěti lety neštěkl ani pes. Kdo ví ale, jestli by to pro ni nakonec nebylo lepší. I když, co by pak Bartošová dělala? Šla by někam mýt nádobí?
Iveta Bartošová už kdysi dávno sjednala s bulvárním ďáblem krvavý kšeft. Jmenoval se totální monetizace jejího veškerého soukromí.
Dělala to samozřejmě s vědomím, že čím více se o ní bude psát, tím vyšší cenu může požadovat za svá vystoupení, tím více se budou její písničky hrát v rádiích, tím více bude zvána do nevkusných televizních estrád. (V současné době většina interpretů s příjmem z prodeje desek příliš nepočítá, ale pár drobáků navíc se taky hodí.)
Vít Klusák, tvůrce dokumentů Dělníci bulváru a Český sen, se v nedávném rozhovoru pro iDNES.cz rozpovídal o aktivní spolupráci Ivety Bartošové s médii: „Jeden můj kolega s ní krátce chodil. Vybavuji si, jak vyprávěl, že šli na rande a ona se zeptala: Nebude ti vadit, když tam budou lidi z Blesku a nafotí si nás spolu? Vzala na rande s klukem, se kterým se teprve poznávali, fotografy. Uvědomil si, že takovým způsobem bude kapitalizovat všechny jejich hezké chvilky. Proti paní Bartošové se to obrátilo.“
Iveta Bartošová byla dokonce poslední měsíce na výplatní pásce bulvárního serveru Extra.cz, vlastněného internetovým multimilionářem Janem Bartou. Ano, jedná se o virtuální plátek vedený proklínaným šéfredaktorem Pavlem Novotným.
Tím, který loni slovenským novinářům prorocky prohlásil, že oni (bulvár) jednou Bartošovou skutečně zabijí a ještě půl roku po její smrti budou na jejím skonu parazitovat. Tak se i stalo a stane.
Je otázkou, zda se takovému konci dalo vyhnout. Stejně jako mne přespříliš nepřekvapil skon sebedestruktivní alkoholičky Amy Winehouse, i u Bartošové mě při zprávě o její sebevraždě napadlo: „Tak už je to tady.“ Bartošová potřebovala odbornou pomoc, ale tu ona odmítala.
Jaké poučení si může vzít z příběhu Ivety Bartošové člověk podnikající (i ona byla přece OSVČ) či pracující? Nenechte se totálně pohltit prací tak, aby vám nezbyl žádný soukromý život, žádný prostor, kam se můžete aspoň na chvilku ukrýt před světem.
Je pěkné mít hromadu zakázek, ale vážně chcete skončit v 45 infarktem nebo rakovinou? A co když o svoje podnikání přijdete, ať už z důvodu ekonomické recese, tvrdé konkurence či změny legislativy? Půjdete pokazit život nějakému strojvůdci nebo máte „svou jeskyni“, kde nepřízeň osudu přečkáte a načerpáte nové síly do života?