
Fibonacciho vějíře vycházejí ze zlatého poměru – podílu následných čísel Fibonacciho posloupnosti. Vějíře se používají k identifikaci linií odporu a podpory a pro tyto účely se využívají tři poměry: 38,2 %, 50 %, a 61,8 %.
Fibonacciho techniky jsou založeny na dvou cenových bodech – dvou opačných lokálních tržních maximech (vrcholu a dnu).
Po stanovení svislé vzdálenosti mezi těmito dvěma body se použijí poměry k nakreslení tří přímek. Tyto přímky spojují nejzazší levý bod s hodnotami Fibonacciho poměrů. Výsledné vějíře stanovené touto technikou považují stoupenci Fibonacciho teorie za významné linie odporu a podpory.