Kolik se ve skutečnosti platí na daních?

Kolik ve skutečnosti platíme na daních? Výše daně, kterou jednotlivec zaplatí, závisí na jeho ročním příjmu a také na tom, zda podává daňové přiznání. Tento článek se orientuje na průměrného Čecha zaměstnance, nikoliv na podnikatele, kteří si dokáží sami zajistit daňové úlevy.

Podnikatelé mají své daně pod kontrolou. Na rozdíl od toho zaměstnanci platí i přímé daně vlastně nepřímo, tudíž si nemohou odečíst své náklady například za dopravu do zaměstnání. Proč nemáme všichni stejné výhody? Odpověď je jednoduchá, stát by přišel o peníze.

Co jsou daně? 

Daně jsou poplatky ukládané vládou nebo veřejným orgánem, například místní, státní nebo federální vládou, za činnosti nebo transakce, které se týkají občanů a podniků. 

Daně obvykle slouží k vytváření vládních příjmů, které se používají k placení veřejných služeb, jako jsou:

  • silnice
  • školy
  • programy sociálního zabezpečení
  • obrana státu

Účelem zdanění je poskytnout vládě finanční prostředky na plnění jejích povinností vůči občanům a vyrovnat podmínky pro lidi a podniky tím, že se vytvoří rámec pro produktivní a spravedlivou hospodářskou soutěž.

Daně mají různé formy, jedná se například o: 

  • daně z příjmu
  • daně ze mzdy
  • spotřební daně
  • daně z prodeje
  • daně z majetku
  • dědické daně

Daně z příjmu jsou typem daně, která je vyměřována jednotlivcům nebo podnikům na základě výše jejich příjmů, zisků nebo výdělků. 

Dalším typem daně jsou daně ze mzdy, které se obvykle vyměřují zaměstnavatelům a slouží k financování programů sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění. 

Spotřební daně jsou obecně daně vybírané z určitého zboží, například z tabákových a alkoholických výrobků. 

Daně z prodeje jsou daně z nákupu zboží jednotlivci nebo podniky. 

Majetkové daně jsou daně z majetku, jako jsou nemovitosti nebo vozidla, které se vyměřují podle hodnoty majetku. 

Dědické daně jsou uvaleny na pozůstalosti nebo převody majetku po smrti jednotlivce. 

Daně jsou již po staletí součástí společenské smlouvy mezi občany a vládou a jsou nezbytné k financování veřejných služeb, z nichž mají prospěch všichni občané. Daně jsou napříč zeměmi odlišné, jiné budou daně v Německu, USA, Velké Británii nebo např. v Jihoafrické republice.

Dodržováním daňových zákonů mohou občané a podniky přispívat k bezpečnosti, zabezpečení a stabilitě svých komunit. Ačkoli mnoho lidí považuje daně za zátěž, jsou pro fungování vlád na celém světě zásadní.

Hrubá mzda

Hrubá mzda je celková částka vyplacená zaměstnanci před odečtením daní a srážek. Hrubá mzda je také známá jako hrubý příjem. Nejčastěji se používá pro označení částky, kterou zaměstnanec dostává od zaměstnavatele před zdaněním, pojištěním nebo jinými srážkami.

Hrubá mzda představuje částku, kterou zaměstnanec vydělá, a v mnoha případech se vypočítá vynásobením počtu odpracovaných hodin hodinovou mzdovou sazbou zaměstnance. V některých případech, např. u zaměstnanců, kteří jsou placeni mzdou, nebo u zaměstnanců, kteří jsou placeni stanovenou odměnou, se výpočty mírně liší. Hrubá mzda je často vyplácena týdně, dvoutýdenně nebo měsíčně a může být výrazně ovlivněna odměnami za práci přesčas a bonusy.

Hrubá mzda obecně podléhá v mnoha zemích zdanění jako příjem a zaměstnavatelé jsou často povinni za své zaměstnance srážet a odvádět státu daně. 

Proto mzda, která se zdá být vysoká, může být po odečtení daní a dalších srážek značně snížena

U fyzických osob je důležité si uvědomit, že hrubá mzda je celková mzda před odečtením srážek a neměla by se zaměňovat s čistou mzdou, což je mzda, která jednotlivci zůstane po odečtení srážek. Čistá mzda je to, co jednotlivec skutečně obdrží v hotovosti nebo prostřednictvím bankovního přímého vkladu.

Živnostníci si musí placení daní hlídat sami.

Čistá mzda

Čistá mzda je částka, která zaměstnanci zůstane po odečtení všech daní a srážek. Čistá mzda se vypočítává z hrubé mzdy zaměstnance, což je mzda, kterou zaměstnanec obdrží před odečtením daní a srážek. 

Hrubá mzda může zahrnovat platy, prémie, provize a další nepeněžní příjmy. Tuto hrubou částku lze následně snížit na čistou mzdu, což je skutečná mzda, kterou zaměstnanec pobírá domů.

Při výpočtu čisté mzdy se berou v úvahu některé srážky, jako jsou:

  • daně z příjmu
  • daně ze sociálního pojištění
  • daně ze zdravotního pojištění
  • příspěvky na důchodové pojištění
  • příspěvky na penzijní připojištění
  • další srážky vyžadované zákonem nebo zaměstnavatelem

Ve většině případů jsou nejvýznamnějšími srážkami daně z příjmu, i když ostatní srážky se mohou u jednotlivých zaměstnanců a v jednotlivých odvětvích lišit. Mnoho zaměstnavatelů poskytuje zaměstnancům bonusy nebo určité druhy vedlejších výhod. Tyto položky mohou být zahrnuty do výše hrubé mzdy a budou použity pro stanovení čisté mzdy zaměstnance.

Někteří zaměstnavatelé nabízejí svým zaměstnancům výhody a různé bousy. Tyto benefity jsou příplatkem k čisté mzdě zaměstnance a jsou obvykle osvobozeny od daně.

Stručně řečeno, čistá mzda zaměstnance je částka, která mu zůstane po odečtení všech daní a srážek z jeho hrubé mzdy. 

Čistá mzda zároveň slouží ke stanovení rodinného rozpočtu na další výplatní období.

Kolik průměrný Čech odvede státu na daních?

Ačkoliv se uvádí průměrná hrubá mzda v České republice aktuálně kolem 24 000 Kč (listopad 2011), tak je obecně známo, že je toto číslo velice irelevantní. Protože je to průměr vysokých a nízkých mezd, tedy se dá tvrdit, že průměrnou mzdu nedostává nikdo a je to zcela smyšlené číslo.

I když je hrubá mzda 24 000 Kč, ve skutečnosti za vykonanou práci zaměstnavatel zaplatí 32 160 Kč – to je suma, kterou by zaměstnanec dostal, kdyby nebyly daně.

Čtyři druhy daní

1.

První daň, kterou každý zaplatí a o které možná ani neví, protože ji odvádí zaměstnavatel, je ve výši 34% hrubé mzdy. V našem případě je ve výši 8 160 Kč a to rozhodně není zanedbatelná suma. V ČR se této dani neříká daň, nýbrž sociální a zdravotní pojištění. Sociální se platí ve výši 25 % a zdravotní ve výši 9 %. Jelikož se však jedná o pojištění povinné a neuhrazení tohoto pojištění je ilegální, označuji jej za daň.

2.

Druhá daň je ve výši 15 % a říká se jí daň z příjmu fyzických osob. O této dani ví nejvíce lidí, avšak ne všichni tuší, že se nejedná o 15 % z hrubé mzdy, ale o 15 % z takzvané super hrubé mzdy. Super hrubá mzda není nic jiného než částka 32 160 Kč, o které se píše výše a která by zaměstnanci náležela, kdyby neexistovaly žádné daně.

Částka se zaokrouhlí na celé stovky nahoru – tedy v tomto případě dělá super hrubá mzda 32 200 Kč. 15% z částky 32 200 Kč je 4 830 Kč. Zde je možné využívat daňových slev na poplatníka, to dělá 1 970 Kč a za 2 děti lze získat slevu 1934 Kč. Tudíž skutečná daň z příjmu by teoreticky byla pouze 926 Kč.

3.

Třetí daní je opět povinné sociální a zdravotní pojištění. Tentokrát je odebíráno přímo z hrubé mzdy, tedy z částky 24 000 Kč. Za sociální daň je to 6,5 %, tedy 1 560 Kč a za zdravotní daň je to 4,5 %, tedy 1 080 Kč.

Rekapitulace. Ve skutečnosti si zaměstnanec zaslouží dostat 32 160 Kč (nezaokrouhlená super hrubá mzda). Ve smlouvě má uvedeno, že dostane 24 000 Kč (hrubá mzda). Ve skutečnosti dostane 20 434 Kč (čistá mzda).

Takže ještě než k zaměstnanci dorazí výplata, stát si vezme 11 726 Kč (32 160 – 20 434). V tomto případě to dělá 36,46 %. To jsou skutečné povinné odvody u průměrného Čecha.

4.

Čtvrtá daň. Touto daní není nic jiného než DPH a spotřební daně. Vydělané peníze přeci chce člověk utratit a užít si jich. Sazby DPH jsou všem známé, avšak se spotřebními daněmi je to mnohem složitější.

Na těchto nepřímých daní (průměr snížené sazby DPH 10 %, zvýšené sazby DPH 20% a spotřebních daní) je u průměrného člověka někde kolem 20 %. Toto je velmi těžké určit, protože záleží zda kouří cigarety, pije alkohol či nakupuje benzín do auta.

Tedy je potřeba z čisté mzdy odečíst 20 %, což jsou z 20 000 Kč celé 4 000 Kč. Výsledkem je částka 16 000 Kč.

Dá se tedy shrnout, že když člověk odvede práci, za kterou si zaslouží 32 160 Kč, tak ve skutečnosti si z těchto peněz může koupit pouze věci v hodnotě 16 000 Kč, což je přibližně 50 %.

Lze konstatovat, že průměrný Čech od ledna do června pracuje pro stát a pouze od července do prosince sám pro sebe.

Upozornění k CFD: Rozdílové smlouvy jsou komplexní nástroje a v důsledku použití finanční páky jsou spojeny s vysokým rizikem rychlého vzniku finanční ztráty. U 73 až 89 % účtů retailových investorů došlo při obchodování s rozdílovými smlouvami ke vzniku ztráty. Měli byste zvážit, zda rozumíte tomu, jak rozdílové smlouvy fungují, a zda si můžete dovolit vysoké riziko ztráty svých finančních prostředků.

© 2024 Vpenize.cz | Nakódoval Leoš Lang