Inflace

Vzhledem k častému překrucování slova inflace je nezbytné porozumět samotnému termínu. Inflací se v duchu klasiků rozumí růst množství peněz. Oproti tomu změnou cenové hladiny se rozumí změna ceny nějakého spotřebního koše.

Bude-li mít člověk ve vybraném spotřebním koši pouze banány a cena banánu vzroste z jedné koruny na 1,1 koruny, pak cenová hladina vzrostla o 10%. V novinách by si bylo možné potom přečíst, že „inflace“ je 10%. Ačkoliv je třeba možné, že ceny ostatního ovoce poklesly, počítá se jen to, co je ve spotřebním koši.

První, co může čtenáře zarazit, je naprosto arbitrární určení spotřebního koše, podle kterého se bude cenová hladina počítat. Vhodnou technikou výpočtu pak dokáží ekonomové vykouzlit čísla z říše divů, ačkoliv rostou ceny nemovitostí, potravin, ropy, zlata atp. závratným tempem.

Jenže tyto ceny mají tu smůlu, že nejsou ve spotřebním koši zahrnuty. K čemu vede ignorování skutečného stavu věcí na úkor pěkných statistik může být každý svědkem dnes a denně.

I kdyby se centrální plánovači pokusili vybrat nějaký průměrný spotřební koš, nikdy nebude reprezentovat vaše skutečné nákupy.

Když nebude jíst člověk maso, bude mu úplně jedno, jestli jeho cena klesá nebo stoupá. Naopak když výdaje za bydlení představují 50% příjmů, pak je člověk na jakoukoliv změnu ceny bydlení velmi senzitivní.

Mýtus: Mírná inflace (růst cenové hladiny) je dobrá

Chmurné obrázky německých dělníků vyplácených po několika hodinách, aby z jejich výplaty vůbec něco zbylo, musí strašit každého ekonoma. Přesto si ale řada z nich myslí, že pokud se hyperinflaci podaří zkrotit na „rozumnou mez“, pak bude mít inflace blahodárný účinek.

Kde je však ona hranice mezi dobrou a špatnou „inflací“? Běžně se udává, že dvouprocentní růst cenové hladiny je ten správný. M. Zámečník dokonce na jedné přednášce tvrdil, že i čtyřprocentní růst cenové hladiny je podle něho OK.

Pokud bude inflace 4 procenta, sníží se úspory za deset let o 33 procent! Pokud někdo ušetřil na stáří milion, za deset let bude mít kupní sílu 670 tisíc. To je docela síla. Pokud bude růst cenové hladiny 2,2% – což je snad snem všech monetaristů – pak za deset let přijdete u úspor o 20 procent hodnoty. Taky nic moc, že?

Proč je tedy „nízká inflace“ zdánlivě dobrá? Právě z důvodů popsaných výše. Mírný růst cenové hladiny má podporovat investice a odrazovat od spoření.

Monetaristé se obávají, že pokud by zůstával počet peněz v ekonomice konstantní, zatímco by rostla produktivita, počet obyvatel atd., došlo by k „deflaci“, která by vedla k hospodářskému úpadku.

K deflaci by samozřejmě dojít nemohlo, protože počet peněz v ekonomice zůstal stejný. Může nicméně dojít k poklesu cenové hladiny.

Mýtus: Inflace obírá všechny stejně

Je zřejmé, že jestliže vzroste počet korun v ekonomice, pak dochází k poklesu reálné hodnoty jedné koruny.

Nové peníze neprosakují do peněženek samovolně. Peníze vytvářejí banky při poskytování úvěrů. Nové peníze se tedy postupně šíří ekonomikou směrem od nových dlužníků ke zbytku ekonomiky.

Pro nového dlužníka je celá procedura nanejvýš výhodná. Nakupuje novými penězi za staré ceny. Nejhůře je na tom naopak člověk, ke kterému se peníze dostanou jako poslední.

Ceny už se stihly přizpůsobit novému množství a ačkoliv jeho nominální úspory zůstaly stejné, jeho relativní úspory se snížily. Ve výsledku tedy došlo k přesunu bohatství od těch posledních v pomyslné řadě k těm prvním.

© 2022 Vpenize.cz | Nakódoval Leoš Lang