Hong Kong: Nejsilnější z tygrů

Moderní historie Hong Kongu se začala psát v 19 století. Zásadní roli v ní shodou okolností sehrál jeden unikátní obchodní artikl. Velká Británie totiž právě tehdy objevila komerční potenciál opia pěstovaného v Bengálsku a Biháru.

Scházel již jen hladový trh. Tím se rychle se stala Čína. Počet závislých raketově narůstal, a tak se nelze divit, že se z jeho konzumace stal celospolečenský problém, který začal ohrožovat tamější ekonomickou stabilitu.

Číňané totiž za opium platili v hotovosti, a ne směnou, jak bylo obvyklé. Stovky tun této komodity zaplavující trh proto dokázaly zemi, těžící z vysokých přebytků obchodní bilance z lukrativního obchodu s hedvábím, srazit do hlubokého deficitu.

To se samozřejmě nelíbilo čínskému vládci Sien-fengovi, který postavil konzumaci opia mimo zákon a zároveň nechal 20 000 tun této látky, na níž bylo údajně závislých na dvacet milionů Číňanů, spálit.

Propad zisků se však ani mák nelíbil Britům. Své právo ‚opájet‘ Číňany si tehdy nejmocnější stát světa rozhodl vymoci silou. Výsledkem byla první opiová válka, ve které Britové drtivě zvítězili.

Později proběhla z podobných důvodů i se stejným výsledkem druhá opiová válka. Díky drtivé vojenské převaze získali Evropané do stoletého pronájmu i město, o kterém je dnes řeč: Hong Kong. Psal se rok 1898.

Zlatá éra

Britové zvolili v případě Hong Kongu odlišnou správní strategii: rozhodli se nevměšovat do řízení města a ekonomické záležitosti ponechali na neviditelné ruce trhu. Byla to dobrá volba. Britové i obyvatelé Hong Kongu tak mohli brzy začít sklízet ovoce. Dynamický rozvoj Hong Kongu je koneckonců vidět i na propagačních videích.

Po druhé světové válce většina velmocí své kolonie ztrácela. Jako kontraproduktivní se ukázaly i ozbrojené intervence, což se potvrdilo například v Alžíru či Indočíně. Hong Kong byl navíc pro jakýkoliv projev síly (politické či ekonomické) příliš citlivým místem. Za humny totiž na svou šanci číhal netrpělivý vůdce Mao Ce-tungem.

Volnost v podnikání a redukce státních zásahů se vyplatila. Zatímco v roce 1960 byl HDP per capita vyjádřený v cenách roku 2005 na úrovni 4 000 dolarů, o 20 let později to bylo 13 500. V roce 1997, kdy Velká Británie předala Hong Kong do čínských rukou, byl HDP kolem 28 000 dolarů.

Číňané splnili, co slíbili, a do dalšího vývoje Hong Kongu převážně nezasahovali. V roce 2007 přesáhl hongkongský HDP přepočtený na osobu 40 000 dolarů a v současnosti dýchá na záda i Spojeným státům.

Na stránkách heritage.org, kde se měří „index ekonomické svobody“, Honkong obdržel první místo s 90 body ze 100. Nejlepších výsledků dosáhl Hong Kong v případě svobody při obchodování. Cla v této zemi v roce 2006 neexistovala.

Získání licence k obchodování je velmi jednoduché a zabere průměrně 38 dní (světový průměr je 228 dní). Hong Kong má jedny z nejnižších daní na světě a minituární podíl státu na výdajích, které dosahují 14.5 procent HDP. I přesto je V Hong Kongu nezaměstnanost stabilně pod 5 %.

Naproti tomu například Francie se umístila na nelichotivém 64. místě za Ugandou. Obrovské výdaje států, které si ukrojí až 54 % HDP, činí ekonomiku neefektivní a vedou k vysoké nezaměstnanosti, která se již delší dobu přibližuje 10 %.

Z hongkongského zázraku si lze vzít jedno ponaučení. Dát lidem svobodu konat, tvořit a podnikat. Ano, někteří lidé budou mít problémy obstát na v ostré konkurenci trhu a někteří z nich zkrachují. Mnohem více však bude těch, kteří si splní své sny.

© 2022 Vpenize.cz | Nakódoval Leoš Lang