Vliv dotací Evropské unie na hospodářskou krizi

Vliv dotací Evropské unie na hospodářskou krizi

Měly dotace Evropské unie vliv na příchod recese do států tohoto společenství v roce 2008? Empirický výzkum tuto hypotézu do značné míry připouští. Ekonomiky států, které obdržely v letech 1995-2007 nejvíce dotací z Evropské unie, posléze během let 2008-2012 klesaly nejrychleji.

Evropské dotace totiž přispěly k tomu, že si celá řada států během hospodářského růstu žila nad poměry a nadělala dluhy, které bude během nynější hospodářské krize jen velmi těžko splácet. Výsledky tohoto výzkumu by měly posloužit jako varování pro členské státy Evropské unie.

Přínosy každé dotace je třeba obezřetně zvážit. Bezhlavé přijímání každé možné subvence může znamenat cestu do záhuby.

Jaký vliv měla výše přijatých dotací před krizovým rokem 2008 na tempo růstu HDP po krizovém roce 2008? Bylo by možné dokonce vysledovat závislost mezi výší dotací a tempem růstu?

Dotace představují důležitý nástroj socialistické hospodářské politiky. Evropská unie je považuje za naprosto běžnou věc a za pozitivní prvek sloužící k rozvoji států EU s cílem postupně vyrovnávat hospodářskou úroveň členských zemí. Vzhledem k tomu, kolik peněz tyto dotace stojí daňové poplatníky, je však zcela na místě ptát se, zda mají natolik pozitivní vliv, jak nám bývá obecně tvrzeno.

Jak ukázal empirický výzkum této práce, opak je pravdou. Státy, které přijaly nejvíce peněz ve formě evropských dotací mezi lety 1995-2007, byly pak v roce 2008 a v letech následujících zasaženy krizí nejvíce.

Pravdou sice je, že prostřednictvím dotací nejvíce subvencované státy byly zároveň státy ekonomicky nejslabšími, a posléze tedy byly během hospodářské krize nejvíce zranitelné. Na tuto námitku lze však odpovědět otázkou, jaký význam vlastně dotace měly, když tak jako tak státy před krizí neuchránily, a naopak dopustily pád těchto zemí do největší světové hospodářské krize od třicátých let minulého století?

Evropská unie a dotace

Po skončení druhé světové války se v Evropě objevily snahy o to, aby se již podobný konflikt neopakoval. V 50. letech 20. století tak postupně vznikly tři hospodářské organizace: Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) a Evropské hospodářské společenství (EHS). V roce 1993 vznikla Evropská unie, pod jejímiž křídly se tyto tři organizace spojily. Prvního prosince roku 2009 vešla v platnost Lisabonská smlouva, která umožnila ještě hlubší integraci.

Evropská unie

Evropská unie je politická a hospodářská organizace. Tvoří ji 28 členských států včetně České republiky a rozšiřování bude pravděpodobně pokračovat. Jako celek tato unie vykazuje výjimečnou hospodářskou sílu.

Brána jako jeden státní celek by se v žebříčku zemí podle HDP vyšplhala až na první místo před Spojené státy. V současné době však Evropskou unií zmítají problémy. Celosvětová hospodářská krize se nevyhnula ani starému kontinentu a některé státy byly kriticky zasaženy.

Ačkoli se již řada států z recese dostala, a Evropská unie jako celek ve druhém čtvrtletí tohoto roku dokonce také, zůstává obrovský problém – dluhová krize. Dluhy představují velkou zátěž pro státní rozpočty zemí a nikterak jim neusnadňují dostat se z hospodářské krize v dlouhodobém horizontu.

Dotace z fondů EU

V rámci Evropské unie funguje několik fondů. Tři nejvýznamnější jsou: Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond a Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond. Z těchto fondů jsou pak podporovány vybrané projekty prostřednictvím dotací.

Z dotací se stal během pár let našeho členství velký hit. Aby také ne, na první pohled působí dojmem snadno získaných peněz, zdánlivě zadarmo. Jenže tyto dotace nejsou ani zdaleka zadarmo.

Jak připomíná ekonom a člen NERVu Pavel Kohout (2013), více než 60 procent peněz plynoucích k nám z dotací pochází z českého rozpočtu. Větší část této sumy je tvořena penězi, které každý rok přímo posíláme do evropských fondů, menší část pak tvoří následná spoluúčast během projektu.

Méně než 40 procent dotace teprve tvoří peníze skutečně pocházející z EU. Obdobné podmínky pro čerpání „evropských peněz“ platí pro všechny státy.

Zde je nutno zdůraznit, že výrazná většina členských států dlouhodobě hospodaří s deficitem státního rozpočtu. Jakékoli peníze, které tyto státy pošlou do Evropské unie, jsou půjčené peníze. Státy se zadlužují, aby poslaly peníze do fondů Evropské unie.

Aby je získaly zpátky formou dotací, musí se na projektech spolupodílet. Pavel Kohout (2013) ve svém článku uvádí, že minimální spoluúčast činí 15%, a to pouze u neziskových projektů. Státy se tedy zadlužují znovu, když se snaží peníze z Evropské unie dostat nazpět.

Je samozřejmě logické, že peníze chtějí nazpět ve formě dotací, když už je tam jednou poslaly. Evropská unie tak státy nepřímo nabádá, aby vymýšlely projekty, které často zdaleka nejsou nezbytné, a podvědomě je nutí, aby se kvůli těmto projektům zadlužovaly.

Pavel Kohout (2013) ve svém článku píše: „…ekonomiky, které čerpaly nejvíce dotací, byly krizí postiženy nejhůře.“ Pan Kohout upozornil na fakt, že přestože dostávaly země jako Řecko, Portugalsko, Španělsko nebo Irsko nejvíce dotací z fondů EU, v krizi obstály nejhůře. A to je věc, která stojí za bližší prozkoumání.

Vztah výše dotací k růstu či poklesu HDP

Pomocí statistického porovnání dvou údajů se podařilo dokázat obecné tvrzení, že čím více peněz členský stát EU dostal v rámci evropských dotací, tím hůře pak na tom byl během hospodářské krize.

Dotace – kdo dostal nejvíc?

Nejprve bylo zapotřebí určit, která země dostala před vypuknutím krize kolik peněz z evropských dotací. Tento statistický údaj byl čerpán ze zprávy Evropské komise „EU budget 2007 Financial Report“ z roku 2008.

Jako statistický vzorek pro zkoumání byly použity státy bývalé EU-15, tedy Belgii, Dánsko, Německo, Irsko, Řecko, Španělsko, Francii, Itálii, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko, Švédsko a Velkou Británii, a jako časové rozmezí vybráno období mezi lety 1995 a 2007.

Částky rok co rok plynoucí z dotací byly převedeny na srovnatelnější údaj, tedy kolik procent z HDP státu tato částka představovala v tom kterém roce. Použit byl jednoduchý vzorec:

vzorec-8323284

kde VnSRok představuje výdaje na stát vynaložené Evropskou unií v daném roce a HDPRok vyjadřuje HDP státu v daném roce. Jako „výdaje na stát“ se v letech 1995-2006 rozumí součet položek 1. Agriculture (Zemědělství), 2. Structural actions (Strukturální akce) a 3. Internalpolicies (vnitřní záležitosti). Jako „výdaje na stát“ se v roce 2007 rozumí součet položek 1a. Competitiveness, 1b. Cohesion, 2. Natural resources, 3a. Freedom, security, justice a 3b. Citizenship. Za zdroj hodnot HDP byla vybrána další instituce Evropské unie, Eurostat.

Nakonec byl vytvořen průměr hodnot výdajů na stát jako podíl HDP. Pro každou ze zemí tak zůstalo jedno číslo představující, jaký podíl průměrně tvořily evropské dotace na HDP země během let 1995-2007. Výsledky lze vidět níže jako Přílohu 1.

Nejvíce evropských peněz v letech 1995-2007 průměrně dostaly Řecko, Portugalsko, Irsko a Španělsko, nejméně pak Velká Británie, Švédsko, Nizozemsko a Německo.

HDP – kdo klesal nejvíc?

Druhým údajem pro klíčové srovnání je meziroční změna HDP v procentech. Jako zkoumané období byly použity roky 2008-2012, tedy od začátku hospodářské krize až po nejnovější údaj.

Opět byla využita statistika Eurostatu. Jak je patrné z Přílohy 2, největší průměrný pokles v tomto období zaznamenaly ekonomiky Řecka, Irska, Itálie, Portugalska a Španělska. Růst naopak zaznamenala třetina zemí bývalé EU-15, jmenovitě Švédsko, Německo, Rakousko, Belgie a Francie.

Klíčové srovnání

Z výše uvedeného a vypočítaného vychází předpokládaná čísla. Ačkoli Řecko dostávalo po celých třináct předkrizových let průměrně nejvíce dotací, ekonomika tohoto státu během čtyř let hospodářské krize klesala nejrychleji.

Přestože Portugalsko je v příjmu dotací na druhém místě za Řeckem, v tempu růstu HDP obsadilo nepěkné čtvrté místo od konce.

Irsko obdrželo třetí největší množství dotací vzhledem k HDP, a přitom zaznamenalo druhý nejvýraznější pokles HDP ze zemí EU-15.

Španělsko se ze čtvrtého místa v příjmu dotací dostalo na nelichotivé páté místo co do rychlosti hospodářského poklesu. Už jen tato statistika potvrzuje Kohoutovo tvrzení, že „…ekonomiky, které čerpaly nejvíce dotací, byly krizí postiženy nejhůře.“ Přesnější informaci nám však nabídne až následující graf.

V tomto grafu je na ose x vyznačena průměrná výše výdajů na stát (dotací), na ose y průměrné tempo růstu HDP. Je-li hypotéza správná, znamenalo by to, že čím více evropských peněz bylo na stát vynaloženo (tím se rozumí ‚čím více vpravo v grafu stát bude‘), tím pomalejší by mělo být tempo růstu, případně tím rychlejší by mělo být tempo poklesu HDP (tím se rozumí ‚tím víc dole by měl stát být‘).

Naopak čím méně dotací stát obdržel (tím se rozumí ‚čím více je v grafu vlevo‘), tím menší by měl být hospodářský pokles (tím se rozumí ‚tím víc nahoře by měl stát být‘). Tento trend sleduje přímka z a její případné rovnoběžky, v jejichž směru by se měly nacházet zkoumané státy.

Hned sedm států se přitom nachází v bezprostřední blízkosti přímky z, a to sice Řecko (EL), Španělsko (ES), Francie (FR), Belgie (BE), Rakousko (AT), Německo (DE) a Švédsko (SE)[9]. Na rovnoběžce přímky z, která už v grafu pro přehlednost není, bychom našli další čtyři státy, Dánsko (DK), Finsko (FI), Lucembursko (LU) a Nizozemsko (NL).

Graf 1: Závislost tempa růstu HDP na výši dotací

graf-hdp-5898098

Zbylé čtyři státy z trendu, resp. z přímky vybočují, to však nutně nemusí nic znamenat. Každý stát má svá vlastní specifika, HDP je navíc ovlivňováno tolika faktory, že nebylo možné očekávat přímý silný důkaz propojení dotací a tempa růstu HDP.

Zarážející však je, proč, jestliže jsou dotace tak skvělé, nezabránily pádu států do dlouhotrvající recese a dokonce je naopak zanechaly v daleko horší situaci, než je ta, ve které se ocitly státy, které přijaly méně dotací.

Nyní vyvstává otázka, jak je možné, že státy, které dostaly v dotacích nejvíce peněz z evropských fondů, nakonec v hospodářské krizi i tak dopadly nejhůře.

Z médií lze slyšet, že jižanské státy jsou na tom tak špatně kvůli jejich rozmařilému životnímu stylu. Hovoří se o příliš brzkém odchodu do důchodu Řeků a o španělských siestách.

Jenže vysoká noha, na které si tyto státy žily, byla čile podporována ze strany Evropské unie a jejích fondů. „Tím není řečeno, že za všechny maléry mohou pouze dotace. Velký podíl na krizi náleží euru. Další velký díl pak domácímu šlendriánu. Ale dotace představovaly důležitou ingredienci v otravném mixu. Bez nich by umělá konjunktura nešla tak vysoko a následná krize by nebyla tak hluboká.

Řecko i Portugalsko, které přijímají finanční pomoc od MMF, EK a ECB, jsou nuceny k rozsáhlým škrtům. Je ovšem moudré vinit tyto státy z přebytečného utrácení v dobách hospodářského růstu?

Je nutno říct, že nelze vinit Evropskou unii ze všeho a neustále hledat chyby jen na její straně. Byla to však právě Evropská unie, která prostřednictvím dotací přiměla státy půjčovat si na spotřebu vyšší, než jakou nutně musely mít.

Zkoumat užitečnost jednotlivých dotací by bylo na mnoho dalších semestrálních prací a k ničemu by to nevedlo. Samozřejmě, že část peněz utracených z dotací by státy musely vydat s Evropskou unií i bez ní.

Není nutné hned volat po konci dotací jen kvůli tomu, že vedou k nadužívání finančních prostředků. Proti dotacím se najde jistě mnoho dalších a nejspíš i hodnotnějších argumentů. Pro začátek však bude bohatě stačit, když začne každý stát sám u sebe. A bude se ptát u každé jednotlivé dotace, zda mu za to zadlužení stojí.

Žádné dotace, ani ty z Evropské unie, nejsou darem z nebes. Nejsou zadarmo. Peníze do Evropské unie, alespoň dokud jsme jejími členy, posílat sice musíme, přijímat od ní dotace už však nikoli.

Bylo by sice smutné, kdyby každý rok propadaly miliardy korun, které nezvládne ČR vyčerpat, ale je to často skutečně lepší řešení, než se kvůli kolikrát i nesmyslným dotacím stále více zadlužovat.

Příloha 1

priloha-1-3481467
Příloha 2: Tempo růstu HDP, průměr v letech 2008-2012

priloha-2-4450422

© 2023 Vpenize.cz | Nakódoval Leoš Lang