Jak se vyznat v tarifech a sazbách elektřiny?

Proč mají dodavatelé v cenících pro jeden produkt elektřiny dvojí označení? Jedno je totiž označení pro sazbu elektřiny a druhé název konkrétního tarifu. Jaký je rozdíl mezi sazbou a tarifem elektřiny? A jaké jsou nejvhodnější?

V první řadě je třeba říci, že sazba a tarif elektřiny jsou dvě odlišné věci, které spolu ale souvisí. Sazba elektřiny je většinou určena na základě využívání elektřiny.

Pokud je proud odebírán pouze na svícení a provoz běžných domácích elektrospotřebičů, pravděpodobně je nastavena standardní sazba D02d, zatímco pokud se například vytápí dům přímotopy, má domácnost nárok na sazbu D45d, nebo v případě vytápění tepelným čerpadlem na výhodnou sazbu D56d.

Sazba elektřiny může být buď jednotarifová, nebo dvoutarifová. V prvním případě (sazby D01d a D02d) platí domácnosti stejnou cenu za elektřinu po celý den, ve druhém případě se cena elektřiny během dne mění podle toho, zda je zrovna odebírána v rámci vysokého (VT) nebo nízkého (NT) tarifu.

Platí, že při dodávce ve vysokém tarifu je elektřina dražší, zatímco v nízkém tarifu je levnější. Dobu platnosti nízkého tarifu stanovuje distributor elektřiny, přičemž vychází z podmínek stanovených cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu.

Dvoutarifní sazby se od sebe liší v tom, jak dlouhá je v průběhu dne doba platnosti nízkého tarifu. Pro získání některé z dvoutarifových sazeb pak musí domácnost na rozdíl od těch jednotarifových splnit také určité podmínky.

1. Jednotarifové sazby

• D01d – pro svícení a provoz spotřebičů, domácnost s nízkou spotřebou

• D02d – pro svícení a provoz spotřebičů, domácnost s vyšší spotřebou

2. Dvoutarifové sazby

• D25d – pro akumulační ohřev vody (bojler), domácnost s nižší spotřebou, nízký tarif = 8 hodin denně

• D26d – pro akumulační ohřev vody a/nebo akumulační vytápění, domácnost s vyšší spotřebou, nízký tarif = 8 hodin denně

• D35d – pro tzv. hybridní elektrické vytápění (pomocí akumulačního vytápění a přímotopu), nízký tarif = 16 hodin denně

• D45d – pro vytápění přímotopy, nízký tarif = 20 hodin denně

• D55d – pro vytápění tepelným čerpadlem instalovaným do 31. 3. 2005, nízký tarif = 22 hodin denně

• D56d – pro vytápění tepelným čerpadlem instalovaným od 1. 4. 2005 dále, nízký tarif = 22 hodin denně

• D61d – pro chaty a chalupy, nízký tarif = od pátku 12:00 do neděle 22:00

Tarif elektřiny: Konkrétní nabídka v dané sazbě

Tarif elektřiny je pak konkrétní nabídka v rámci dané sazby. Dodavatelé proto mohou nabízet v rámci jedné sazby i více různých tarifů. Jednotlivé tarify se od sebe liší cenou za silovou elektřinu, kterou si dodavatelé stanovují sami, případně i výší měsíčních poplatků.

Popřípadě mohou v daném tarifu nabízet speciální bonus či garanci ceny elektřiny na pevně dané časové období. Většina dodavatelů však nabízí více tarifů pouze v rámci nejběžnější sazby D02d, v ostatních sazbách mají jen jeden tarif.

Název tarifu obvykle koresponduje se způsobem využívání elektřiny v té které sazbě. Například sazba D02d se najde u většiny dodavatelů pod názvem Standard či Klasik, D26d se často označuje jako Akumulace nebo Aku, D45d jako Přímotop, D56d jako Tepelné čerpadlo apod.

Jak změnit sazbu elektřiny?

Pokud se rozhodne domácnost pro změnu sazby (a tím pádem i tarifu), měla by se obrátit na dodavatele elektřiny. Při přechodu z jednotarifní na dvoutarifní sazbu a naopak bude nutné vyplnit žádost a doložit všechny náležitosti prokazující splnění podmínek pro změnu sazby. Pro bližší informace se stačí zeptat dodavatele, který se vším pomůže.

Sjednáním výhodnější sazby je možné ušetřit až 50 procent nákladů za elektřinu. Je však nutné splnit odpovídající podmínky. Sazbu je možné změnit nejvýše jednou za 12 měsíců, pokud se nedohodne domácnost s příslušným distributorem elektřiny jinak.

Co je to tarif za elektřinu?

Tarif za elektřinu je struktura sazeb, kterou dodavatel energie stanoví, aby mohl zákazníkům účtovat poplatky za různé úrovně spotřeby elektřiny. Sazby se mohou lišit u jednotlivých zákazníků nebo dokonce v rámci jedné domácnosti. Tarify se často používají k tomu, aby zákazníci byli motivováni k odpovědnějšímu a efektivnějšímu využívání elektřiny.

Tarify za elektřinu se obvykle dělí do dvou kategorií: poptávkové tarify a energetické tarify. Poptávkový tarif je struktura sazeb založená výhradně na maximálním odběru elektřiny zákazníkem v daném časovém období. Čím vyšší je odběr, tím vyšší je sazba. Tento typ tarifu je nejvhodnější pro energeticky náročnější zákazníky.

Energetický tarif je naproti tomu struktura sazby založená na množství energie, které zákazník spotřebuje. Poplatky za energii se liší v závislosti na druhu spotřebovávané elektřiny a energetické náročnosti spotřeby. Obecně platí, že rezidenční zákazníci platí méně než komerční zákazníci.

Většina tarifů energie pro domácnosti zahrnuje soubor standardních a špičkových sazeb. V době energetické špičky je sazba za energii obvykle vyšší, protože poptávka po elektřině je vyšší. Naopak mimo špičku je sazba obvykle nižší, protože poptávka je nižší.

Někteří dodavatelé energie nabízejí kromě odběrových a energetických tarifů také tarify za „dobu spotřeby„. Časové tarify spotřeby jsou založeny na denní době, kdy se elektřina spotřebovává. Zákazníkům jsou účtovány různé sazby v době špičky a mimo špičku. Tarify časové spotřeby jsou navrženy tak, aby motivovaly zákazníky k minimalizaci spotřeby energie v době špičky, kdy je poptávka po energii a její ceny nejvyšší.

Tarify za elektřinu jsou důležitou součástí tvorby cen elektřiny. Je důležité, aby zákazníci zvážili svou spotřebu energie a možnosti tarifů, aby získali nejlepší sazby. Zákazník by měl mít také na paměti, že tarify se mohou v průběhu času měnit, proto je důležité sledovat nejnovější sazby. Tím, že zákazníci porozumí svým možnostem tarifů elektřiny, mohou maximálně využít své náklady na energii.

Jak se počítá cena za elektřinu?

Vzhledem k tomu, že cena elektřiny stále roste, lidé chtějí vědět, jak se jejich účty vypočítávají. Vyúčtování elektřiny je složitý proces, ale pochopení jeho obecných principů vám může pomoci lépe řídit spotřebu energie a udržet účty na co nejnižší úrovni.

Účty za elektřinu se vypočítávají na základě kombinace množství spotřebované elektřiny a také ceny samotné elektřiny.

Elektřina se měří v kilowatthodinách (kWh) – to je množství elektřiny, které spotřebuje domácnost – a její účet za elektřinu se vypočítá vynásobením spotřeby kWh sazbou za elektřinu.

Cena elektřiny se liší v závislosti na řadě faktorů, jako je roční období, sazby ve špičce a mimo špičku a množství spotřebované energie. Například v období špičky (nebo vysoké poptávky) v roce mohou být sazby za elektřinu vyšší kvůli zvýšené spotřebě. Kromě toho mohou být sazby vyšší také ve všední dny než o víkendech.

Kromě spotřebovaných kWh může být na účtu za elektřinu účtován také pevný poplatek, často nazývaný poplatek za služby. Jedná se o paušální poplatek, který má pomoci pokrýt náklady na to, aby elektrárenská společnost domácnostem poskytovala elektřinu. Výše servisního poplatku závisí na poskytovateli elektřiny, typu elektroměru, který domácnost má, a na tom, zda má zvláštní sazbu nebo platební plán.

Vedle servisního poplatku může účet za elektřinu obsahovat několik dalších poplatků nebo plateb. K účtu mohou být například připočteny daně, ztráty na vedení nebo poplatky za distribuci. Ztráty na vedení mohou být vyměřeny v případě rozdílu mezi množstvím dodané elektřiny a množstvím skutečně spotřebované elektřiny. Stejně tak poplatky za distribuci jsou obvykle spojeny s náklady na distribuci elektřiny do domácnosti zákazníka.

A konečně, účet za elektřinu může obsahovat také poplatky za programy na úsporu energie. Tyto programy pomáhají zákazníkům snižovat spotřebu energie a obvykle je hradí elektrárenské společnosti. Výše těchto poplatků se může u jednotlivých poskytovatelů elektřiny výrazně lišit.

Porozumění faktorům, které se podílejí na výpočtu účtu za elektřinu domácnosti může pomoci lépe řídit spotřebu energie a snížit účty za elektřinu. Sledováním spotřeby energie a informovaností o možných výkyvech nákladů může domácnost činit informovaná rozhodnutí, která z dlouhodobého hlediska ušetří peníze.